Žena a peníze

O knize

Žena a peníze. Brno: Ruch, 1928. 158 + 216 s. (2 svazky)
(další vydání: v podobě digestu Praha 1994)

Žena a peníze – vyd. 1994

Martínek vyzkoušel během své tvorby různé literární žánry, přičemž součástí tohoto hledání je také pokus o humoristický román Žena a peníze. Sám autor přiznává, že tento román má zcela okrajové místo v jeho tvorbě a je výsledkem „náhodného rozhovoru a lehkovážného slibu“. Martínek zaslechl bizarní vyprávění a slíbil Josefu Chaloupkovi, spisovateli a redaktorovi Ruchu, že napíše humoristický román na pokračování pro literární přílohu těchto brněnských novin.

Román se snaží o efektní zápletku v duchu prvorepublikových filmových komedií. Základem příběhu je náhlá proměna hlavního hrdiny: Dr. Boleslav Hromovný, nepraktický člověk a vědec, dostane zprávu, že zdědil po podivínském strýci velkou finanční částku. Podmínkou však je, že se musí oženit s jeho nevlastní dcerou, která je zpěvačkou v pochybných podnicích. Hromovný ji usilovně hledá, což ho zavede do Ostravy, kde Irenu konečně najde (srov. ukázku). Ožení se s ní, ale manželství se nevyvíjí harmonicky, a to ani tehdy, když se manželům narodí dítě. Jde o svazek dvou úplně rozdílných povah, které by za normálních okolností spolu nemohly mít nic společného. Zoufalá Irena se v určitou chvíli dokonce pokusí o sebevraždu, nakonec se vzdává svého dědictví a opouští manžela, kterému nechává dítě.

Román patří k málo zdařilým dílům Vojtěcha Martínka a rozhodně nevyznívá jako humoristické dílo, jak to měl původně autor v plánu. Ukazuje spíš tragiku manželského svazku dvou protikladných osobností. Také z hlediska stylistického a vypravěčského působí dojmem ledabyle formulovaného textu, který si vypomáhá konvencemi tzv. červené knihovny (romány pro ženy). Snad i proto byl příběh roku 1994 ve výrazně zkrácené podobě (tzv. digestu) a jazykové úpravě Marcely Pittermanové vydán v edici oddechové četby Večery pod lampou nakladatelství Ivo Železný.

Ukázka z knihy

Zpěvní a taneční síň Zelený velbloud našel. Byla v odlehlé uličce, podivně ztichlé, takřka na dosah ruky od hlavních tepen. Její reklamní štít byl nyní za kalného zimního dne smytý a smutný. Ne, věru ne, taková tabule ani takový nápis se nehodí do denního světla a do rachotivé melodie, kterou zpívají stroje a kola!

Byla to vlastně jedna hostinská místnost, oživená jen v noci. Ve dne byla otevřena jen přilehlá světnice, dívající se zoufale do ulice zakalenými okny a křičící prudkými nápisy, že se nabízí pivo, káva, víno, likéry.

Udřímaný a pokrčený sklepník (tj. číšník) se otřásl jako ze sna, když Hromovný vstoupil do restaurace a když se na prahu zastavil, nemoha si zvyknout šedivému přítmí. Místnost byla úplně prázdná, ale prosycená jakýmsi těžkým výparem, jaký zbývá z rozlitých sklínek a ze zaplivaných podlah a jaký se nikdy nevyvětrá v temném zákoutí starých staveb, páchnoucích stokami a věčným vlhkem. (…)

„Neznáte, prosím, adresu slečny Ireny Wintersteinové?“

Sklepník jen lhostejně nakřivil obočí:

„Neznám takovou slečnu.“

„Ale přece…,“ trhl sebou Hromovný ramenem. “Vždyť účinkuje v kabaretu Zelený velbloud?“

„Ach tak“ a hlas sklepníkův se nezvlnil ani o poznání, „ale já neobsluhuji zadních místností. Na to jsou sklepníci noční. A produkce začíná až o deváté. A potom, já těch slečen vůbec neznám, nepřijdu s nimi do styku.“

(vyd. 1928, s. 97–98)

Lokality v knize zmíněné

Román se odehrává především v Ostravě, která je ztvárněna jako průmyslové město dolů, hutí, hospod, barů a dělnických kolonií.

Autor o díle

Jednou v přátelském kroužku moravských literátů se vypravovalo o kostrbatém manželství nějakého občana, jenž se dostal k manželce i k penězům na základě prapodivné úmluvy. Bylo to v jakémsi kabaretu s programem nesmírně otravným, kdy právě nemladá už zpěvačka zpívala skřípavým hlasem hloupý kuplet. Do jejího sentimentálního pění padaly vtipy o tom občanu a jeho smluvním manželství. Dovolil jsem si vtip: „To by mohla být znamenitá látka pro humoristický román, kdyby na příklad jako výhru v dobročinné loterii nebo podle nějakého soudního příkazu dostal usedlý ouřada tuhle zoufalou kabaretní zpěvačku.“ Brněnský básník Josef Chaloupka, později tak tragicky zhynulý, který v té době pořádal román v novinách Ruch, chytil se hned té myšlenky: „Tak ten román napište sám a já ho hned umístím v Ruchu. Slib jsem dal velmi neprozřetelně, jak jsem trpce poznával, když jsem se do vypravování pustil.

(Postavy mých románů 1947, s. 7)

JM

O projektu

Portál vznikl u příležitosti 60. výročí úmrtí Vojtěcha Martínka, a to ve spolupráci Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a Centra regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Obrazový materiál poskytlo především Slezské zemské muzeum, Památník Petra Bezruče v Opavě (fond Vojtěch Martínek).

Koordinace a koncepce projektu: Monika Oravová
Redakce: Jakub Ivánek, Monika Oravová
Autoři textů: Jakub Ivánek (JI), Jan Malura (JM), Lukáš Pěchula (LP), Roman Polách (RP), Petr Lexa Přendík (PLP), Svatava Urbanová (SU)

Portál vznikl v rámci projektu Deset tváří Vojtěcha Martínka, který finančně podpořilo Statutární město Ostrava a Ministerstvo kultury ČR.

 

 

Pokračováním v používání webu souhlasíte s používáním cookies. Více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít