Martínek literárním historikem

O literárněhistorické činnosti

J. S. Machar

Vojtěch Martínek byl nejen tvůrcem prozaických a básnických děl, ale také autorem, který celý život o literatuře psal. Byl k tomu předurčen i svým ve své době špičkovým humanitním vzděláním. Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudoval češtinu a němčinu, a svá studia dotáhl až k doktorátu (promoval 1916). Martínek se věnoval literárním dějinám, a to nejčastěji ne jako vědec, který by přicházel s novými objevy, ale jako vzdělanec širokého rozhledu, usilující popularizovat poznatky pro širší okruh zájemců. Už v mládí vydal několik drobných publikací o české i světové literatuře, opakovaně se vracel ke spisovatelům, kteří mu byli blízcí. K těm patřili literáti jako Josef Svatopluk Machar, Viktor Dyk nebo Josef Karel Šlejhar. Martínkovy literárněhistorické statě nepřinášejí složitá pitvání formy literárních děl, ale snaží se postihnout celek, pojmenovat podstatu tvorby daného autora. Literární dílo chápe Martínek v úzkém spojení s osobou spisovatele, s jeho osudem, názorovým světem, osobnostními rysy. Martínek tak vytváří portréty autorů, často i s osobní vzpomínkou na ně: A tak se dívá na nás J. K. Šlejhar jako zachmuřený a zlobný nenávistník životních radostí, jako někdo, kdo by nejraději celý tento hnusný a ohavný svět rozbil v trosky a teprve pak vybudoval nový, lepší a spravedlivější. Šlejhar svým naturalistickým viděním světa Martínka dost ovlivnil, zejména v obrazech továren, které dělají z člověka pasivní „otroky strojů“.

Značný význam měly Martínkovy práce o spisovatelích spjatých se severní Moravou a českým Slezskem, moravskoslezský literární život pojímal jako součást celonárodní, české literatury, ale zároveň zdůrazňoval, že by neměl být opomíjen jeho krajový svéráz. Z tohoto hlediska psal také o spisovatelích Valašska (Čeněk Kramoliš, Metoděj Jahn), které zahrnoval k literatuře širšího Ostravska. Několik obdivných statí věnoval Petru Bezručovi. Jedinou větší Martínkovou monografií je práce o Františku Sokolu Tůmovi (1926), kterého považoval za zakladatelskou osobnost ostravské literatury a svého přímého předchůdce. Dovedl však na něj pohlížet i s kritickým odstupem:

František Sokol Tůma

Dostalo se mu [Sokolu Tůmovi] veliké popularity, ovšem hlavně v posledních letech života a ještě více po smrti, kdy jeho romány i divadelní hry pronikly do nejzapadlejších koutů. Netřeba při tom zastírat skutečnost, že i přes veškerou oblibu ledaco z jeho díla zvětralo, že náš dnešní pohled na sociální zápasy v minulosti je jiný, že nevystačíme jen s přímočarým rozdělováním světla a stínů, že rozeznáváme velké vady stavebné v jeho románech i hrách. Ale přesto všecko jest jeho význam ve vývoji písemnictví ve Slezsku neobyčejný. Už tím, že odkryl celý veliký svět hornického života s jeho dramatickými zápasy, vzrušující sociální problematikou i soukromými tragédiemi a že se tak stal průkopníkem hornického románu nejen v úzké oblasti ostravsko-slezské, ale v literatuře celonárodní. I tím jest jeho význam trvalý, že dal svým nástupcům příklad úžasné pracovní houževnatosti, jež si úkol neusnadňovala, ale chtěla zvolenou oblast poznat ze všech stran a do všech možných podrobností. Opravdu před tou výkonností se nelze ubránit úctě, před množstvím zpracované látky, před závažností témat, před vytrvalostí i za poměrů velmi svízelných, před horoucím zanícením, kterým jest jeho dílo proniknuto.

Jest něco až dojemně hrdinského v jeho zjevu a působení.

(František Sokol Tůma 1957, s. 127–128)

 

Fr. S. Procházka

Vybraná literatura

Básnické dílo Petra Bezruče. Praha: K. Ločák, 1909.

Básník silného češství. J. S. Machar. Jubilejní studie. Moravská Ostrava: A. Perout, 1914.

F. X. Svoboda. Praha: Česká akademie věd a umění, 1944.

František Sláma. Slezský buditel, slezský lidový spisovatel, píšící pro lid a lidem oblíbený. Opava: Matice Opavská, 1920.

J. K. Šlejhar. Praha: K. Ločák, 1910.

J. S. Machar. Přehled jeho básnického díla. Praha: F. Šimáček, 1911.

Metoděj Jahn. Praha: Česká akademie věd a umění, 1943.

Petr Bezruč. Literární studie. Moravská Ostrava: Perout, 1924.

Slezsko v literatuře krásné. Moravská Ostrava: vl. nákl., 1918.

 

JM

O projektu

Portál vznikl u příležitosti 60. výročí úmrtí Vojtěcha Martínka, a to ve spolupráci Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a Centra regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Obrazový materiál poskytlo především Slezské zemské muzeum, Památník Petra Bezruče v Opavě (fond Vojtěch Martínek).

Koordinace a koncepce projektu: Monika Oravová
Redakce: Jakub Ivánek, Monika Oravová
Autoři textů: Jakub Ivánek (JI), Jan Malura (JM), Lukáš Pěchula (LP), Roman Polách (RP), Petr Lexa Přendík (PLP), Svatava Urbanová (SU)

Portál vznikl v rámci projektu Deset tváří Vojtěcha Martínka, který finančně podpořilo Statutární město Ostrava a Ministerstvo kultury ČR.