Dílo Vojtěcha Martínka

Románové trilogie

Černá země

Trilogie Černá země podává v bohatém realistickém vyprávění obraz života na Ostravsku od 90. let 19. století do vzniku Československa v roce 1918. Martínek na této románové kronice pracoval deset let a chtěl ukázat proměnu člověka půdy ve vykořeněného, anonymního „otroka strojů“, v širším záběru pak zanikání venkovského světa s jeho tradičními hodnotami (půda, víra) a vzestup moderní, agresivní industriální metropole, kde vládne především „žízeň po penězích.“ Číst dále…

Kamenný řád

Příběh rodiny Poštulkových se odehrává v průběhu 20.–40. let 20. století na ostravské periferii i v Ostravě samotné. Děj začíná na venkovském statku po první světové válce. Starý hospodář Cyril umírá a jeho žena (symbolicky beze jména) usiluje o předání gruntu do rukou syna Antonína (Tonka).  Číst dále…

Samostatná díla

Až na dno

Román vznikl rozšířením starší Martínkovy povídky Proud z roku 1910, která vyšla v souboru Pluh života (1911). Již tam šlo o tragický příběh neobyčejně silné venkovské dívky, která se však dostane do konfliktu s neodbytným, násilnickým nápadníkem, jenž je završen dvojím neštěstím. V pozdějším, románovém zpracování byl příběh rozšířen a stylisticky proměněn (včetně převedení přímých řečí postav do dialektu). Číst dále…

Jizva na tváři

Román Jizva na tváři má zjitřenou genezi, která leží v nejhorších časech druhé světové války, na což také sám autor poměrně emotivně upozorňoval: „Vznikal těžce a bolestně, snad nejlopotněji ze všech mých románových prací. Nejedna věta byla přervána nářkem sirén a hukotem bombardovacích letadel, nejedna kapitola musila být nově obměňována a stylisticky několikrát upravována.“ Číst dále…

Než se kořeny uchytí

Novela Než se kořeny uchytí patří k méně významným dílům Vojtěcha Martínka z raného období jeho tvorby. Poprvé ji autor vydal spolu s povídkami Oběť krvavá a Povídka o Maryčce hříšnici roku 1923. Později vycházela v upravené podobě již samostatně, s žánrovým podtitulem Román. Hlavní hrdinkou příběhu je mladá učitelka Helena, která přichází z idylické Hané do chladných beskydských hor na své první učitelské místo. Číst dále…

Povídka o Maryčce hříšnici

Povídka o Maryčce hříšnici vyšla poprvé v Martínkově povídkovém souboru Než se kořeny uchytí… a jiné povídky z roku 1923, a to dokonce s datací 1912, tedy jako text starý již tehdy více než desetiletí. V této první verzi šlo ještě o nedlouhou povídku naturalistického ladění, jaké Martínek psal za svého mládí. Teprve za válečných let, počátkem 40. let, se k ní Martínek vrátil, text výrazně přepracoval a rozšířil do podoby novelky. Číst dále…

Povídka o Popelce

Mladý docent srovnávací jazykovědy Jaroslav Žimberský přijíždí na prázdniny do horské obce, aby při pobytu u místního lékaře ulevil svým přepjatým nervům. Potkává zde starou rodinnou známou, paní Kremrovou, jejíž první manžel, starohorský nadučitel Horník a otec Žimberského byli blízkými přáteli. Číst dále…

Stavy rachotí

Příběh prostého a poněkud zakřiknutého venkovského soukeníka Kristiána Hajduška pokoušejícího se s nezdarem o profesní i společenský úspěch se odehrává na pozadí převratné doby konce „starých časů“, po revolučním roce 1848. Zatímco tehdy získané svobody se v životě soukenického maloměsta nijak neodrazí, jeho izolace vůči světu a postupná industrializace Ostravska z něj činí stále více zaostávající středisko nerentabilní malovýroby. Číst dále…

Trojí cesta Blažeje Potěšila

Příběh veselého dobráka, odvážného mladíka, přímého, ale vždy spravedlivého člověka, zapáleného muzikanta a činorodého učitele Blažeje Potěšila, který ve stopách zemřelého otce kráčí cestou pedagoga, ale klopýtá o nástrahy osudu a nepřízeň krajského školního inspektora. S hrdinou procházíme první tři jeho učitelské štace, které tvoří tři kompoziční celky (oddíly) knihy. Číst dále…

Větévky jalovcové

Pět Martínkových textů uveřejněných v knize Větévky jalovcové, které vznikaly postupně v průběhu let 1920–1940, se svým charakterem blíží pověsti, ale jde spíš o volné parafráze pověsťových látek formou historické povídky. K jejich označení používá Martínek nejčastěji v meziválečném období oblíbený termín romance, ale nevyhýbá se ani staré terminologií užívané v barokních knížkách lidového čtení (kronika, historie). Číst dále…

Žena a peníze

Martínek vyzkoušel během své tvorby různé literární žánry, přičemž součástí tohoto hledání je také pokus o humoristický román Žena a peníze. Sám autor přiznává, že tento román má zcela okrajové místo v jeho tvorbě a je výsledkem „náhodného rozhovoru a lehkovážného slibu“. Martínek zaslechl bizarní vyprávění a slíbil Josefu Chaloupkovi, spisovateli a redaktorovi Ruchu, že napíše humoristický román na pokračování pro literární přílohu těchto brněnských novin. Číst dále…

Souhrnná hesla

Básnická tvorba

Ačkoli byl Martínek vnímán především jako prozaik, zdánlivě paradoxně rámcují jeho dílo básnické knihy (prvotina Cesty 1909 a posmrtně vydaný výbor Poslední sonety 1976). V počátcích své literární dráhy měl především básnické aspirace a v průběhu života básně soustavně psal. Tvůrčí impulsy, jež ovlivnily mladého básníka, vycházejí především z lumírovského okruhu kolem Jaroslava Vrchlického a z básnické tvorby Josefa Svatopluka Machara. Číst dále…

Korespondence

Vojtěch Martínek si dopisoval s řadou osobností. Patřili mezi ně zejména literáti Metoděj Jahn (172 kusů dochované korespondence), Viktor Kamil Jeřábek (138), Čeněk Kramoliš (130), Petr Bezruč (101), Josef František Karas (72), Růžena Jesenská (67), František Serafinský Procházka (55), Karel Elgart-Sokol (36), Egon Hostovský (20), Arne Novák (20), bratři Mrštíkové (8) ad. Číst dále…

Literárněhistorické práce

Vojtěch Martínek byl nejen tvůrcem prozaických a básnických děl, ale také autorem, který celý život o literatuře psal. Byl k tomu předurčen i svým ve své době špičkovým humanitním vzděláním. Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudoval češtinu a němčinu, a svá studia dotáhl až k doktorátu (promoval 1916).  Číst dále…

Pohádky

Soubor O královně Života tvoří všech 31 pohádek, které Vojtěch Martínek kdy napsal. Vložil je do knih Svět kouzel a divů (1927), Duhový pták (1929), Knížka pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách (1930) a U jasného plamene. Deset pohádek, které vypravoval potulný pohádkář na starém hradě (1946, zde pouze tři nové pohádky). Číst dále…

Publicistika

Vojtěch Martínek psal po celý svůj život do novin a časopisů články o regionální kultuře. Byly to velmi často recenze nových knih a kritiky na ostravská divadelní představení, ale i delší úvahy a eseje. Publikoval je nejčastěji v Moravskoslezském deníku, významných ostravských novinách, kde působil také jako redaktor kulturní přílohy. Redigoval rovněž nejvýznamnější meziválečný ostravský kulturní časopis Černá země, kam také sám hojně přispíval. Číst dále…

Raná povídková tvorba

Své rané práce publikoval Vojtěch Martínek časopisecky již od roku 1902 pod pseudonymy Václav Staněk, Pavel Modest, Narcis Novosadský aj. Nejvíce textů vyšlo pod jménem Václav Staněk. S tímto pseudonymem se setkáme v případě Martínkem sestavených školních příruček dějin literatury, „lidového dramatu“ Jiná krev a dvou samostatně vydaných povídkových souborů Črty z Ostravska a Poslední noc Jakuba Hrona, jež byly publikovány bez datace v pražském nakladatelství Edvarda Beauforta. Číst dále…