Martínkova publicistika

O publicistice

Kus života

Vojtěch Martínek psal po celý svůj život do novin a časopisů články o regionální kultuře. Byly to velmi často recenze nových knih a kritiky na ostravská divadelní představení, ale i delší úvahy a eseje. Publikoval je nejčastěji v Moravskoslezském deníku, významných ostravských novinách, kde působil také jako redaktor kulturní přílohy. Redigoval rovněž nejvýznamnější meziválečný ostravský kulturní časopis Černá země, kam také sám hojně přispíval. Martínek soustavně spolupracoval s ostravským rozhlasem, psal pro něj krátké příběhové portréty českých spisovatelů, jakési vyprávěné medailony, které sám nazýval „miniatury“. Dočkaly se také souborného knižního vydání pod názvem Na cestách národního ducha. Martínkova publicistika nemá téměř nikdy podobu bezprostředního ideového přesvědčování, přesto je zjevné, že Martínek je obhájce zájmů českého etnika v tehdejším multietnickém regionu Ostravska, plně se ztotožňuje s ideou samostatného Československého státu a postoji prezidenta T. G. Masaryka. V jednom případě ovšem jako publicista dosti razantně vstoupil do politického dění, a to brožurou Utrpení lidu na Těšínsku, která je ne zcela objektivním líčením násilných činů, jež páchali Poláci na českém obyvatelstvu v roce 1920, tedy v době vyhroceného územního konfliktu mezi Polskem a Československem (Martínek v letech 1919–1920 členem tiskové sekce československé plebiscitní komise). Martínkovi se však nemohou obecně přisuzovat protipolské postoje, po celý svůj život se zájmem sledoval polskou literaturu a kulturu. K Martínkově publicistice můžeme řadit také vzpomínkové fejetony a eseje, např. v knižně vydaném textu Postavy mých románů odhaluje leccos ze zákulisí vzniku svých děl, mluví o přímých inspiracích, ale i reakcích, s nimiž se setkal po vydání některých svých knih. V eseji Duše Ostravy (1931) se snaží obrazně postihnout podstatu Ostravy jako rozpínající se, rozporuplné „černé ženy“. Podobu cestopisných fejetonů má Martínkova kniha Z Litvy a o Litvě (1926), kterou vydal nejprve roku 1924 jako přílohu Moravskoslezského deníku.

Martínkovo publicistické dílo shrnul v roce 1972 výbor nazvaný Živné zdroje.

Ukázka z publicistiky

Projdeš Prahou a z ulic se ti vynoří její duše slavná, hrdinská, opojivá i trochu lehkomyslná – bohatýrská královna i rozkošná milenka. Projdeš Vídní a mocně musíš myslet na verš Macharův o rozkošnické krasavici, rozložené u Dunaje a ponořené do zeleně. Projdeš Berlínem a zalehne na tebe cosi lineárně střízlivého a pravidelného. A kde je duše Ostravy?

My jsme si dosud navykli více vidět její tělo než duši. Když se z jaklovského kopce rozevře mohutný obraz, zahalený oblaky temného dýmu, prošlehaný rudými jazyky ohňů, to se bezděky vynořuje představa mohutného těla, jež je rozloženo na širé prostoře. Černá žena odpočívá, oddychuje… Hlavu si opřela o hlučínské pahorky, jednu ruku si rozpřahuje k dědinám na Opavsku, druhou rukou pozdravuje černé své sestry na Orlovsku a Karvinsku. Její oči mocně svítí a od noci k ránu, od prvního úsvitu až k soumraku vlní se toto tělo neutuchajícím proudem práce. Slyšíte temné dunění, údery kladiv, skřípání kol, sykot ochlazovaného železa, a dobře rozumíte:

Tím projevuje to veliké tělo, že pracuje a se vzpíná, že žije. A je to jakási vidina polohrozná a poloslavná, vidina velkého dobrodince, jenž dá chudému člověku groš výdělku, ale i nepřítele, neboť v temných šachtách, u plamenů hutí, mezi rachotícími stroji číhá na robotícího dělníka zákeřné nebezpečí.

Ten pohled z jaklovského kopce jest opravdu jedinečný a nezapomenutelný. Ostrava není krásná v běžném slova smyslu, nemá barvotiskové líbivosti, působí silou, mohutností, velkými obrysy (…) Teď už porozumíte, proč duše Ostravy je temná a tvrdá. Vyrostla z velkých srážek.

(Duše Ostravy, in: Živné zdroje 1972, s. 19–20)

Postavy mých románů
Od Ostravice k Radhošti
Na cestách národního ducha
Duše Ostravy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vybraná literatura

Martínek, Vojtěch: Duše Ostravy. Moravská Ostrava: Jan Prokeš, 1931.

Martínek, Vojtěch: Na cestách národního ducha. Čtyřicet miniatur. Opava: Adolf Tománek – Iskra, 1948.

Postavy mých románů. Opava: Iskra, 1947.

Utrpení lidu na Těšínsku. [Těšín: Plebiscitní komise, 1920.]

Z Litvy a o Litvě. Praha: Aventinum 1926.

Živné zdroje. Výbor z literárně kulturní publicistiky. Ostrava: Profil, 1972.

JM

O projektu

Portál vznikl u příležitosti 60. výročí úmrtí Vojtěcha Martínka, a to ve spolupráci Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a Centra regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Obrazový materiál poskytlo především Slezské zemské muzeum, Památník Petra Bezruče v Opavě (fond Vojtěch Martínek).

Koordinace a koncepce projektu: Monika Oravová
Redakce: Jakub Ivánek, Monika Oravová
Autoři textů: Jakub Ivánek (JI), Jan Malura (JM), Lukáš Pěchula (LP), Roman Polách (RP), Petr Lexa Přendík (PLP), Svatava Urbanová (SU)

Portál vznikl v rámci projektu Deset tváří Vojtěcha Martínka, který finančně podpořilo Statutární město Ostrava a Ministerstvo kultury ČR.