Pohádky Vojtěcha Martínka

O pohádkách

O královně Života. Ilustroval Luděk Maňásek. K vydání připravili a redigovali Niki Otisková a Lubomír Petr. Ostrava: Profil, 1981. 275 s.

Soubor O královně Života tvoří všech 31 pohádek, které Vojtěch Martínek kdy napsal. Vložil je do knih Svět kouzel a divů (1927), Duhový pták (1929), Knížka pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách (1930) a U jasného plamene. Deset pohádek, které vypravoval potulný pohádkář na starém hradě (1946, zde pouze tři nové pohádky). V souboru O královně Života je vynechán rámcový příběh uplatněný v knize U jasného plamene. Poutníkův příchod a odchod na hukvaldský hrad však nijak nekorespondoval s pohádkovými texty, pouze naznačil situaci, kdy jsou příběhy vyprávěny a naslouchány. Název souboru O královně Života se shoduje se stejnojmennou pohádkou z Knížky pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách. Její texty Martínek publikoval již dříve v nedělních přílohách Moravskoslezského deníku, a to od 8. července 1928 do 30. prosince 1928. S Martínkovým jménem se pojí různé další přetisky nebo výbory, např. Čarovné kvítí (1943), Voda z dračí studánky (1965, 1969) nebo Dar hadího krále (1971).

V doslovu Pohádky (Trochu poznámek a trochu autobiografie) ke druhému vydání knihy Světa kouzel a divů (1944) Vojtěch Martínek poznamenal: „Byla mi dána otázka, proč jsem se „dal do pohádky“, k nimž od básní, ostravských románů a všelijakých literárních rozprav je zdánlivě cestička trochu klikatá. Odpovím velmi upřímně: Chtěl jsem se učit. Učit se jasnému, prostému slovu, vyhýbat se obyčejnému, otřelému, papírovému výrazu.“

Geneze Martínkových pohádek je specifická v tom, že autor nevyšel z živého lidového vyprávění svého kraje, ale těžil z odborného studia, nechával se inspirovat náměty a motivy české a mezinárodní pohádky. Doslova byl uhranut Tillovým Soupisem českých pohádek a obsáhlými komentáři Johanna Bolteho a Jiřího Polívky k pohádkám bratří Grimmů. V samostatných pohádkových příbězích zachovával Martínek půdorys pohádkové fabule, spojoval evropské pohádkové motivy a náměty, volil tradiční pohádkové postavy a hrdiny, avšak ve výsledném celku se jeho příběhy stávají novými a zvláštními „obnovenými obrazy“, jak svůj postup sám autor charakterizoval. Martínkova pohádková zpracování se vyznačují dějovou sevřeností, srozumitelností a zároveň vysokou uměleckou působivostí. Jedná se o autorské pohádky, které nejen ctí a respektují vžité zákonitosti vyprávění a jeho kompozici, ale nepozbývají víru v lidskou schopnost odlišit dobro od zla, přetrvává v nich naděje – zdroj světla a života. V jeho pohádkách nalezneme jistou vnitřní spřízněnost s folklorní pohádkou, což zřejmě vedlo brněnské editory dvousvazkového výboru Pohádek z Moravy (1972) k začlenění pohádky Kouzelná píšťalka. Martínkovy pohádkové příběhy dodnes neztratily nic ze své účinnosti a svým vypravěčským mistrovstvím jsou srovnatelné např. s Královskými pohádkami Karla Šiktance.

Ukázka z pohádky O mluvícím koni

Přihodilo se to prý za starých časů, dávno, pradávno. Tenkrát se ještě děly divy a zázraky. Tenkrát zvířata uměla mluvit, tenkrát v lesích přebývali draci, tenkrát žili čarodějníci a čarodějnice. Kdož ví, kam se všecky ty divy poděly!

Za těch časů žil jeden starý chudobný otec. Celým jeho majetkem byla rozbitá chalupa a malý kousek políčka. Těžce se žilo v té přikrčené chalupě!

Ten otec měl syna, švarného, chytrého, poslušného. Ale nejdivnější na něm bylo, že byl převelice silný. Strom vytrhl v lese i s kořeny, jako by to bylo obyčejné kvítko na louce. Zkrotil nejdivočejšího býka, že poslouchal jako beránek. Naložil si na záda náklad, jaký by pár koní neodvezl, a lehce si s ním vykračoval. Ba, ještě si při tom vesele prozpěvoval.

Pravil mu starý otec: „Hochu, co s tebou? Máš síly, že by ses mohl dát s draky do rvačky! Co je pro tebe naše chalupa? Pro nás dva je chleba málo a na pomazánku už ani nezbývá. Jdi do světa, dej se na služby a snad najdeš pána, kterému se bude dobře hodit tvá síla.“

Rozloučil se syn s otcem, přál mu ještě dlouhého života a zdraví. Otec mu dal uzlík s bochníkem chleba na cestu a srdečně si zaplakal, když ho viděl zacházet na křižovatce. Za chvilku se ztratil nadobro jeho slabým očím.

A syn šel, šel, kam ho oči vedly. Ani se příliš nermoutil, že musí jít do světa a na službu. „Vždyť měl tatík pravdu,“ povídal si sám cestou, „pro nás dva bylo chleba v chalupě maličko. A jaké strach – však je všude boží země a všude najdeme dobré lidi!“

(vyd. 1981, s. 64)

Všechna vydání Martínkových pohádek

Svět kouzel a divů, Moravská Ostrava: A. Perout, 1927; Praha: Vyšehrad, 1944.

Duhový pták, Brno: Moravské kolo spisovatelů, 1929; Moravská Ostrava: Iskra, 1940.

Knížka pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách, Praha: Česká grafická unie, 1930.

Čarovné kvítí, Brno: Družstvo moravského kola spisovatelů, 1943.

Pohádky. Výbor, Ostrava: Krajské nakladatelství, 1957; tamtéž 1958.

U jasného plamene. Deset pohádek, které vypravoval potulný pohádkář na starém hradě, Ostrava: Krajské nakladatelství, 1946; Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1954; Ostrava: Profil, 1962.

Voda z dračí studánky, Ostrava: Profil, 1965; tamtéž 1969.

Dar hadího krále, Ostrava: Profil, 1971.

Kouzelná kniha českých pohádek. Brno: Computer Press 2008