Lašsko

Lašsko

Etnografický region v severovýchodním cípu Moravy a na nevelkém dílu východní části českého Slezska. Lašsko lze geograficky zhruba vymezit městy Ostrava, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Kopřivnice, Příbor, Nový Jičín. Za centrum Lašska bývají označovány Hukvaldy, zřejmě jako centrum někdejšího hukvaldského panství, které zabíralo značnou část moravského dílu Lašska a leží zhruba uprostřed tohoto regionu. Lašským betlémem však bývá tradičně nazýván Martínkův rodný Brušperk.

Boží muka Sv. Marek nad městem Brušperk s Palkovskými hůrkami v pozadí
Boží muka Sv. Marek nad městem Brušperk s Palkovskými hůrkami v pozadí (Slezské zemské muzeum v Opavě, Památník Petra Bezruče, fond Vojtěch Martínek)

Lašsko je po etnografické stránce charakteristické svým krojem, písňovým folklorem, který se stal inspirací světově proslulého díla hudebního skladatele a hukvaldského rodáka Leoše Janáčka, a především specifickým tanečním stylem. Z jazykového hlediska se liší od okolí svým nářečím, které je také jedním ze základních znaků regionálního zakotvení Martínkova díla.

Vojtěch Martínek psal v mládí prózy jazykově neutrální, avšak již záhy, na počátku 20. let 20. století, se natrvalo obrací k důslednému využití lašského dialektu v přímé řeči postav svých příběhů. Ty nemusejí být místně ukotveny (nebo se odehrávají na místech se smyšlenými jmény), avšak jazykem postav je můžeme jednoznačně lokalizovat právě do oblasti Lašska. Takto např. Martínek zachytil střetnutí člověka odjinud s lašským nářečím a zdejšími lidmi v Povídce o Maryčce hříšnici:

Bezděčně pozdravila a chtěla si znovu ranec upravit.
„Máte těžký náklad a asi dalekou cestu,“ zahovořil trochu v rozpacích. „Jak daleko ještě poputujete?“
„Dvě hodiny se ztraťa, ež budu ve fabrice.“
„Odevzdávat zboží, snad dobře umím hádat.“
„Tatinek je kadlec, fabrika mu dava pracu dycky na dva tydně.“
„Jistě jste unavena… A ještě dnes půjdete zpátky?“
„Popoledňu se vratim a zase robotu poněsu na nove tydně.“
„A vždycky jenom sama do tkalcovny chodíte?“
„Včil sama. Prve tatulek sami dovažali lebo donašali, ale už su trochu na nohy chybni – a mamulka ti se deprem němožu na nohy postaviť.“
„Ale vy mluvíte roztomile: tatulek, mamulka, oni dovažali, na nohy su chybni –“ smál se a růžová tvář se mu rozšířila.
„Tak se u nas mluvi –“ ucouvla.
„Vím, dobře vím – zní to mazlivě. Z počátku, když jsem přišel pod zdejší hory, zdála se mi řeč tvrdá a drsná. Krajinu jsem si oblíbil velmi brzy, ale lidem jsem nemoh‘ – jak bych vám to jenom pověděl – přijít na chuť. Ani jejich zvykům, ani jejich řeči. V každém slově bylo jakési hranaté a špičaté kamení. Rozumí se: když se naši dřevorubci a lesní dělníci sejdou v krčmě, nevybírají si tuze hladké poklony. Musím se přiznat, že jsem byl tady na počátku pořádně sklíčen. Pořád mě něco svíralo a trápilo. Zdálo se mi, že je zde málo radosti, málo světla a taky málo otevřenosti. Lidé se uzavírají na několik zámků. Teprve nyní krok za krokem poznávám, že jsem se mýlil a že můj první dojem nebyl správný“.
(Povídka o Maryčce hříšnici 1944, s. 69–70)

JI

O projektu

Portál vznikl u příležitosti 60. výročí úmrtí Vojtěcha Martínka, a to ve spolupráci Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a Centra regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Obrazový materiál poskytlo především Slezské zemské muzeum, Památník Petra Bezruče v Opavě (fond Vojtěch Martínek).

Koordinace a koncepce projektu: Monika Oravová
Redakce: Jakub Ivánek, Monika Oravová
Autoři textů: Jakub Ivánek (JI), Jan Malura (JM), Lukáš Pěchula (LP), Roman Polách (RP), Petr Lexa Přendík (PLP), Svatava Urbanová (SU)

Portál vznikl v rámci projektu Deset tváří Vojtěcha Martínka, který finančně podpořilo Statutární město Ostrava a Ministerstvo kultury ČR.