Souměstí na středním toku řeky Ostravice, rozkládající se na obou stranách zemské hranice Moravy a Slezska. Slezský Frýdek (něm. Friedeck) byl pohraničním městem na obchodní stezce a jedním z center Těšínska. Osada Jamnice, jež předcházela založení města, je připomínána roku 1305; Frýdek se v pramenech poprvé zmiňuje roku 1335. Moravský Místek (něm. Friedeberg) vznikl za podobným účelem na protějším břehu řeky již v první polovině 13. století. V obou městech se v raném novověku soustředila (jako v celém regionu) soukenická výroba, která od 30. let 19. století procházela industrializací (závody Munk a synové, Landsberger, Neumannové, Lemberger). Frýdek a Místek se tak v 19. století staly centry průmyslové textilní výroby. V sousedním Lískovci navíc roku 1833 vyrostla Karlova huť. Města byla oficiálně spojena v jeden celek roku 1943 (tehdy však s názvem Frýdek). Od roku 1955 nese souměstí název Frýdek-Místek.
Textilní závod Landsbergerů na frýdecké straně řeky Ostravice, pohlednice z počátku 20. století (soukromá sbírka)
Pro Martínka, narozeného v Brušperku, byl Místek okresním městem, Frýdek pak významným poutním místem, kam tradičně směřovaly kroky obyvatel z širokého okolí i vzdálených oblastí, a obě města nejbližšími průmyslovými centry. Všechny tyto funkce nesou města i v Martínkově tvorbě. Nejvýrazněji se projevují jako centrum tovární výroby sukna, která v průběhu 19. století zatlačovala do pozadí domáckou výrobu v okolních městech a vesnicích a přispívala k proletarizaci obyvatelstva, jež muselo hledat zdroje obživy jinde, obvykle v ostravských dolech a hutích. Takto vidí soukeník Kristián ve starosvětském románu Stavy rachotí (1939) jednu z budov textilní továrny u řeky Ostravice:
Vyšel, sestoupil ještě níže až k vodě. Rozložitá stavba se mu postavila do cesty. Byla ještě nedostavěna, na jedné straně hradba z cihel byla rozryta liniemi malty a kus stavení, který se teprve zdvíhal ze základ, byl ohraničen vysokou prkennou ohradou. Dům si mocně usedl, nevlídný a tvrdý; hleděla z něho nepřístupnost zavřených dveří a moc vysokých oken. A především drsný rozkaz červeného komínu. (…) Dům se dívá posměšně i výhružně; Kristián neurčitě chápe, že je to jeho nepřítel. A o tom není nejmenší pochyby: na průčelní zdi, jež se už dívá do cesty, hrozivě se černají veliké litery. Kristián svízelně slabikuje. Tuch – fa – brik. Neumí sice německy, ale tomu rozumí rázem. A bezděčně couvne: zde jest jeden z jeho protivníků, kteří usilují o to, aby zaškrtili živobytí soukenické. Komín je veliká pracka, která chytá soukeníky pod krk. A za okny se bude robit jiné, lepší sukno.
(Stavy rachotí 1955, s. 238)
V téže Martínkově knize se setkáme s výstižným obrazem pouti k Panně Marii Frýdecké, jejíž chrám vznikl v 18. století v místě zvaném Na Vápenkách. O této pouti je zmínka jak v úvodní básni Dech domova, tak v příběhu samotném, kdy do Frýdku putuje hlavní postava románu:
Procesí poutníků směřující Hlubokou ulicí ve Frýdku k tamního poutnímu místu s barokním chrámem Navštívení Panny Marie, litografie W. Riefstahla zřejmě z roku 1860 dle předlohy Františka Kalivody z doby před polovinou 19. století (Biblioteka Śląska, Katowice)
Tu se už ukázalo poutní místo v dálce slabě zamlžené, na kopci se zdvihl kostel s dvojitou věží, rozepjal kamenné ruce nad domy a ulicemi. Teď ještě mineš, poutníče, řady neurovnaných chalup, přejdeš Ostravici a dostaneš se z moravské strany na slezskou a už tě křivolaká ulička vytahuje na pahorek. Musíš se zastavit, ulicemi se tlačí dlouhé procesí zpocených a unavených lidí, mají drsné obličeje, důvěřivé oči a chudobné šaty, snad jsou to Slováci zpoza hor, zpívají vroucně, celou duší, zapálenými pohledy. A z výšky se rozhlaholí zvony, jejich údery pohlcují věty písní, do melodie řezavě se dere břeskné volání žebráků, kteří do cesty vystrkují své neduhy a překotně naříkají.
(Stavy rachotí 1955, s. 236)
Táž pouť, živě zachycená v lapidárním detailech, se objeví i v trilogii Černá země:
Neděle, frýdecký poutní kostel je zaplaven sluncem, křivolaké uličky se hemží skvrnami obleků, křik a utržená věta mariánské písničky, udření Slováci odevzdaně nachylují hlavy, polská modlitba lísavě se vtírá, lidská vlna se zmítá, to je úl neklidný a rozšumělý… „svatá Maria… ty jsi jako cedr na Libanonu…“ Varhany hřmějí, v žárovkové zdobě socha… a venku lípy šumí, zpovědnice mezi nimi, teď se roba sklání až k zemi, červená sukně zahořela a k zemi padá pokorné vyznání jak kadidlové zrnko na řeřavé uhlíky. (Plameny 1929, s. 198)
Frýdek a Frýdecko sehrávají roli také v historické Romanci o Ondrášovi (poprvé bibliofilsky 1931) z pozdějšího souboru Větévky jalovcové (1941). Ondráš pocházel ze sousedních Janovic a než se stal zbojníkem, byl vojákem ve Frýdku.
V místecké části Frýdku-Místku byla v nové době pojmenována po Martínkovi také jedna z ulic. Jde o ulici lemovanou z obou stran obytnými řadovými domy na jihozápadním okraji města.
Koordinace a koncepce projektu: Monika Oravová
Redakce: Jakub Ivánek, Monika Oravová
Autoři textů: Jakub Ivánek (JI), Jan Malura (JM), Lukáš Pěchula (LP), Roman Polách (RP), Petr Lexa Přendík (PLP), Svatava Urbanová (SU)
Portál vznikl v rámci projektu Deset tváří Vojtěcha Martínka, který finančně podpořilo Statutární město Ostrava a Ministerstvo kultury ČR.
Pokračováním v používání webu souhlasíte s používáním cookies. Více informací
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.